Dítě u vás vyrůstá jako běžný člen rodiny
O dítě pečujete, než se pro něj najde trvalá rodina
(maximálně jeden rok)
Necítíte se na pěstounství?
Zajímají vás požadavky na pěstouny nebo máte jiný dotaz?
Nabízíme vám podporu, informace a
naše zkušenosti.
Rádi Vám vše vysvětlíme po telefonu, pošleme vám e-mail nebo Vás k nám pozveme na kávu nebo čaj.
Přímo od náhradních rodičů se na společném setkání pro zájemce dozvíte základ o dětech v náhradní péči – proč se do ní dostávají, co prožívají a jak jim my dospělí můžeme pomoci. Setkání je nezávazné a zdarma.
omlouvala se Jitce sousedka přes plot, když Jitka poprvé vyrazila s miminkem ven. U malého Matyáška by nikdo nehádal, že měl začátek života tak komplikovaný. Jitka s manželem Pavlem ho přijali do pěstounské péče jako tříměsíční miminko poté, co ho jeho maminka odložila v kojeneckém ústavu. Doma už Matyáškova maminka měla čtyři své děti a věděla, že péči o další by nezvládla.
Naštěstí tu byla pro Matyáška připravená pěstounská rodina. Jitka s Pavlem se o opuštěné děti vždycky zajímali a když bylo jejich mladší dceři pět, řekli si, že se u nich doma se ještě jedno místo najde a náruč mají také otevřenou.
Matyáš se zanedlouho chystá do školy. Za svou biologickou maminkou jezdí jednou za dva měsíce na návštěvu, ví ale, že doma je u Jitky a Pavla. S jejich dvěma dětmi jsou skvělá parta a až budou velcí, budou prý mít spolu rodinnou kapelu. Držíme jim palce!
Hned po narození byl umístěný do kojeneckého ústavu. Tam musel strávit dlouhé čtyři měsíce, než soud povolil, aby si ho odtamtud do své rodiny odnesla přechodná pěstounka Alena.
Začátky v novém prostředí byly těžké. Adámka lekalo běžné cinkání nádobí, šokoval ho mumraj při jízdě tramvají a vysavač pěstouni raději vůbec nepouštěli. Adámek se zprvu vůbec neotáčel za hlasem, když na ně pěstounka promluvila. Upřeně sledoval plyšovou hračku. Nebyl zvyklý na milující lidský obličej, nebyl zvyklý, že se někdo věnuje jen jemu. Neuměl ani plakat – zapomněl to… Za pouhé dva měsíce v kojeneckém ústavu se naučil, že plakat je zbytečné, protože dospělí stejně nepřijdou, nemají na něj čas.
V rodině přechodných pěstounů udělal Adámek obrovský pokrok. Pěstounka a její manžel mu pomohli objevit to, co je pro děti v rodinách úplně běžné a přitom bytostně důležité… Lásku a bezpečí.
Dvakrát byli na umělém oplodnění, ale brzy viděli, že to nebude cesta pro ně. Tereza se chtěla těšit na miminko, ale místo toho byla podrážděná a měla jen malou naději, že se umělé oplodnění opravdu podaří. Tajně si proto na internetu začala hledat informace o adopci.
Všichni okolo je ale od adopce zrazovali. Prý proč si chtějí komplikovat život přijetím nějakého cizího dítěte. Jen Tereza si říkala, že adopcí by se z nich mohli stát rodiče a navíc by i pomohli miminku, které to potřebuje. Láďa si adopcí také nejdřív nebyl vůbec jistý, ale souhlasil, že si společně zkusí zjistit víc.
Nakonec rozhodlo setkání s rodiči, které už do své rodiny děti přijali. V náhradních rodinách byla cítit stejná láska jako v biologických rodinách a navíc - Tereza s Láďou si neuměli představit, že by tyto děti vyrůstaly v ústavech.
Celé rozhodování ale trvalo skoro dva roky. I proto se nakonec Tereza s Láďou rozhodli místo pro adopci pro pěstounství. Nechtěli na miminko do adopce čekat dva až tři roky, jak je to běžné, když je přitom tolik dalších dětí, které své rodiny nemají.
Dnes vědí, že by svou Klárku nevyměnili za nic na světě. Jako pěstouni mají na rozdíl od adoptivních rodičů k ruce doprovázející organizaci, která organizuje třeba sdílecí kluby, kde se mohou Tereza s Láďou potkávat s ostatními náhradními rodiči. Pomáhají jim také v tom, jak s Klárkou mluvit o tom, že se jim nenarodila.
Láska, ta je v jejich rodině úplně stejná. A že je Klárka pěstounská, to byste mezi dětmi na hřišti opravdu nepoznali. Prostě je jejich.
Velkou změnou pro ni tedy bylo přestěhování do pěstounské rodiny. Po počátečním ostychu se Terezka dobře adaptovala a krásně se sžívala se všemi členy rodiny. Jaké bylo překvapení jedné noci, když Terezka stála v ložnici a spící pěstounku celá nesvá sledovala. Pěstounka rychle vstala: „Co se děje?“.
„Vždyť dospělí přece nikdy nespí, vždyť ty máš mít v noci službu,“ odpověděla Terezka…
Po letech v pěstounské rodině se téhle historce Terezka směje. Pěstounku ale dodnes zamrazí, když si uvědomí, kolik úplně běžných věcí by Terezka v ústavu nepoznala.
Pěstounství znamená přijmout do své rodiny dítě, které vyrůstá v ústavu, je svou maminkou odloženo po porodu nebo muselo být ze své rodiny odebráno.
Pěstounská rodina se o dítě stará s láskou jako o vlastní, pomáhá mu zpracovávat jeho ztráty nebo traumata a za svou náročnou péči dostává od státu finanční odměnu.
Pěstouny mohou být rodiny s vlastními mladšími i staršími dětmi, bezdětné páry, ženy a muži bez partnera/partnerky, maminky samoživitelky a tatínci samoživitelé, homosexuální páry a ženy, muži nebo páry s již vlastními odrostlými dětmi.
Nejdůležitějším předpokladem je hezký vztah k dětem, energie a chuť pomoci potřebnému dítěti a ochota na sobě pracovat.
Děti hledající svou náhradní rodinu jsou malá miminka i starší děti školního věku. Jako běžné děti má každé z nich jiné vlastnosti, je jiné povahy a má za sebou jiný životní příběh.
Na náhradní rodinu čekají děti různého etnika, děti zdravé i s lehčím nebo těžším zdravotním znevýhodněním, jednotlivci i sourozenecké skupiny, které potřebují být do náhradní rodiny umístěné společně.
Dlouhodobý pěstoun si už v procesu příprav může stanovit, jakému dítěti by byl schopen svoji náruč poskytnout (podle věku, zdravotního stavu a dalšího). Když mu je pak nabídnuto konkrétní dítě, může ho bez udání důvodu odmítnout. Je normální, že si s každým dítětem nemusíte sednout.
Pěstouni na přechodnou dobu nemohou bezdůvodně odmítnout žádné dítě. Pokud by nějaké dítě odmítli, záleží pak na tom, zda krajský úřad vyhodnotí odmítnutí jako odůvodněné (například úřad by navrhl, aby pěstounům byla svěřena 14letá dívka, ale pěstouni mají své dva syny ve věku 15 a 17 let).
Určitě ano. Je jen třeba mít vybudované dobré zázemí. To ale netvoří jen partner, jsou jím i širší rodina, přátelé, známí, sousedi. Kdokoliv, kdo je připraven vám pomáhat a podporovat vás, abyste na péči o dítě nebyli sami.
Při pěstounské péči je zachován kontakt dítěte s biologickými rodiči, má ale různou formu. Některé děti se se svými rodiči vídají jednou za měsíc, jiné jednou za rok, někdy kontakt probíhá jen písemně nebo neprobíhá vůbec.
Kontakt s biologickou rodinou ale nikdy neprobíhá živelně, biologičtí rodiče k vám například nepřijdou bez ohlášení na návštěvu. Se setkáními vám pomáhají odborníci a kontakt vždy probíhá po předchozí domluvě doma nebo v neutrálním prostředí (například na hřišti) a tak, aby byl pro pěstounskou rodinu a především pro dítě bezpečný.
Dokud je pravděpodobnost návratu do původní rodiny velká, zpravidla je dítě umístěno k pěstounům na přechodnou dobu, kteří jsou na takovou situaci připraveni.
V dlouhodobé pěstounské péči drtivá většina dětí zůstává až do dospělosti. Někdy původní rodina projeví zájem o dítě, ještě to neznamená, že bude schopna převzít péči. Většinou dojde jen na kontakty dítěte s původní rodinou.
Zpátky do původní rodiny může dítě přejít, jen pokud soud rozhodne, že je návrat v nejlepším zájmu dítěte. Přechod do původní rodiny pak probíhá postupně tak, aby dítě i pěstouni změnu zvládli.
Odměna dlouhodobého pěstouna je různě odstupňovaná podle počtu dětí v péči a jejich eventuálního zdravotního znevýhodnění. Základní odměna při péči o jedno dítě je 12 tisíc korun hrubého měsíčně, k tomu dostává pěstoun také příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 5–7 tisíc korun hrubého měsíčně (podle věku dítěte).
Přesnou výši odměny pěstouna najdete tady.
Pěstounství na přechodnou dobu je zaměstnáním na plný úvazek, pěstouni dostávají odměnu 20 tisíc korun hrubého měsíčně a taktéž příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Tento „plat“ dostávají přechodní pěstouni i tehdy, když o žádné dítě zrovna nepečují. Z praxe se ale ukazuje, že mají dítě v péči zhruba 90 % roku.
Svoje dítě vychováváte od jeho prvního nadechnutí, nepřerušovaně až do dospělosti. Všímáte si, co má rádo a co nerado, co ho baví, co mu jde, jaké má vlastnosti. Znáte velmi přesně, co ve svém životě prožilo, a víte, jakou genetikou výbavu od vás a vaší širší rodiny dostalo do vínku.
Jako pěstoun ale dostanete do péče dítě, které svůj dosavadní život prožilo bez vás. A vy nevíte úplně přesně a detailně jak, kde a s kým bylo přes příchodem do pěstounské rodiny. Teprve se učíte poznávat, jaké dítě je, co má rádo, co ho těší a co mu dělá zase starosti. Bílé místo máte také v případě genetické výbavy. Dítě má za sebou navíc těžké zážitky, kvůli nimž svou vlastní rodinu muselo opustit, a tyto zážitky potřebuje pomoci zpracovat.
Děti v náhradní péči se v prvních letech svého života setkaly se zklamáním, že se o ně rodiče nedokázali postarat. Jako pěstouni dětem proto pomáháte postupně obnovovat důvěru v dospělé a dát jim možná poprvé v životě možnost poznat bezpodmínečnou lásku.
Na péči o dítě nezůstanete sami. K ruce vám bude doprovázející organizace s řadou odborníků, kteří vám pomohou porozumět prožívání dítěte. Budou s vámi v pravidelném kontaktu, nabídnou vám terapeutické a psychologické služby, vzdělávací semináře a pobyty, nebo například sdílecí kluby pěstounů. Ze zákona má každý pěstoun pečující o dítě starší dvou let také nárok na 14 dní odpočinku ročně, kdy vám doprovázející organizace pomůže zajistit program pro dítě.
Odpovědi na nejčastější otázky najdete také na YouTube kanále Dobré rodiny. Odpovídají Alžběta, Martina a Petra, které mají s náhradním rodičovstvím dlouhodobé zkušenosti.
Více o náhradním rodičovství si můžete přečíst na blogu Dobré rodiny. Jak uzdravovat přijaté děti díky terapeutickému rodičovství? Nebo jaké to je starat se o miminko drogově závislých rodičů?
